|
Hlava
Hledíc ráno z okna, zahlédl jsem hlavu,
nesla se hrdě a pyšně,
plavala v lidském davu,
hlučícím téměř neslyšně.
Rozhodl jsem se naráz,
sledovat ty božské líce,
vyběhl jsem ven na mráz,
studený vzduch nadechl do každé své plíce.
Sledováním hlavy strávil jsem mnoho hodin,
fascinován její vznešenou oblostí,
minul jsem přitom nesčetně rodin,
a častoval je urážkami, se sobě vlastní drzostí.
Až pozdě večer, když se setmělo,
zanechal jsem hlavu hlavou,
měl jsem hlad a chodit se mi už nechtělo,
i vydal jsem se dychtivě, za jinou duchovní stravou..
|